naše rodina a zimní sporty

Kdyby mi ještě před pěti lety někdo řekl, že se budu těšit na sníh, asi bych si klepala na čelo. Já a ta ošklivá studená bílá hmota co se neúnavně sype z nebe? Nesmysl.

A světe div se, jak se člověk změní s příchodem dětí. ta radost, když se začne sypat, ten zvláštní pohled, když okusí jak studí a ten jedinečný škleb, když ochutnají.... to vše stojí za to....

Stejně jako Vánoce i zimní radovánky si začínám užívat až jako máma. Dřív to byly jen svátky v poklusu a komplikace na silnicích a chodnících.

Do jisté míry je změna mého postoje ale dána i tím, že bydlíme na vesnici. Z okna se dívám na bílou krajinu, užívám si s klukama sáňky, boby a klouzání se na zledovatělém koupališti, které máme hned před domem. Stačí přejít kdysi fukční fotbalové hřiště a v létě se člověk osvěží a v zimě si zařídí na ledu.
No uměli jsme si vybrat krásné místo k bydlení, že?

další krasavec do party.....

..... včera se u nás zastavil soused na kávičku se slovy: "Mílo, něco Ti nesu....."

... není to nic divného. Na sousedy jsme měli opravdu štěstí a z obou stran máme skvělé lidi.

.....ale, že mi udělá takovou radost, to jsem netušila.

Donesl mi totiž poklad z nejcennějších.
Onehdá při vyklízení domu mého zemřelého strýce, jsme k sousedům do stodoly odvezli pár věcí. Tenkrát to z mého pohledu byla kupa harampádí, která měla skončil v kontejneru. Sešel se rok s rokem a já změnila názor.....
..... a tady je....mého srdce šampion...

....vlastně šampionka. Stará poctivá Veritaska z DDR. Byla chudinka několik měsíců, možná už to budou spíš roky zavřená ve stodole. Nechala jsem ji tedy ohřát a dneska se jí podíváme do útrob. Šije, je prý i seřízená, ale dlouho stála, a tak je všechno zatuhlé. Už se těším jak si budeme společně vrnět.

Je to už v pořadí můj čtvrtý stroj. V mé rozvíjející se šicí dílničce ji místo držel Lucznik. Ten jsem dostala od mé báječné tchyňky k Vánocům. Ještě jsme se nestihli pořádně skamarádit. zatím vede na body, snad mě nesloží na lopatky. Je to tahoun a mám pocit, že prošije i plech. Na druhou stranu musím říct, že s novodobými stroji je mnohem jednodušší šít. Tady už to chce nějakou tu zkušenost a um.

Můj vymodlený Singer Brilliance. Zamilovala jsem se na první pohled v letáku z Lidlu. Byl mým dárkem za druhý porod. Nechtěla jsem zlato, stříbro, drahé kamení.....já jsem chtěla stroj. je to takový mazel tvrdohlavý. Někdy se mu nechce a dokáže mě pěkně pozlobit, ale nedala bych ho za nic na světě.

 A tady prosím král všech králů. Největší pomocník při šití oblečení pro moje dva raubíře. Dárek k 30. narozeninám. Jestli něco ulehčí a zrychlí práci s úletem, pak je to zaručeně overlock.

Tak, toliko moje včerejší radost a trošku exkurze do mé dílny. :-)

Kabelkování

.........Boty a kabelky
..........čím víc, tím líp....
...... kdo by to neznal


Obdivuji všechny ženy, které vystačí s jednou kabelkou.
Osobně jich vlastní několik. Mám pocit, že jsem za celých svých 32 let ještě nenašla kabelku, která by mi 100% vyhovovala.
Buď je malá nebo naopak velká, má špatnou barvu, je spíš sportovní a já chci být chvilku za dámičku. Nebo, a to mě vytáčí úplně nejvíc, má obráceně zip.
Rozumějte, nosím kabelku výhradně na pravém rameni nebo jako crossbody, ale vždycky vpravo. V Číně je asi zvykem pravý opak, protože všechny zakoupené kabelky mají zip, který pokud je zavřený, končí mi za zády.
Pro někoho malichernost, pro mě neskutečný problém. Mám ráda všechno pod kontrolou obsah mé kabelky nevyjímaje.
Prožila jsem šest studentských let v Praze a pobyt v hromadné dopravě a vůbec ve společnosti velkého počtu lidí mě vycvičil v ostražitosti.




A tak jsem se do toho pustila.

Moje kabelky jsou na míru. Pokud šiji kabelku na zakázku, vždy se zajímám, na kterém rameni se kabelka zabydlí.
Myslím si totiž, že když má něco dobře sloužit, nesmí nositeli nic překážet, vadit, nevyhovovat.
A jaké jsou vaše požadavky na kabelku?

Vánoce u nás

......byla veselé a hlavně v pohodě a klidu.


Z dětství jsem si přenesla, že synonymem vánoce je shon a nestíhačka.
Možná proto pro mě nebyly Vánoce nijak oblíbeným svátkem.
Jestli je to tím, že už mám svoje děti, pro které mě baví vánoční atmosféru připravovat, anebo je to silným vlivem mé báječné kamarádky Kačky, nevím. Každopádně Vánoce miluji a hodlám si je užívat plnými doušky společně se svými nejbližšími v klidu s pohádkami, vánočními tradicemi a vším, co ke klidným svátkům patří.

Vánoční cukroví je každoroční tradice a bez domácího cukroví si nedokážu Vánoce ani představit.

 




Stromeček jsme letos s ohledem na všetečného devítiměsíčního Martínka pořídili v květináči a našel své místo na jídelním stole. Uvidíme, jestli nám vydrží. Třeba ho příští rok použijeme znovu.

A trocha vánočních tradic.

Věštění z ořechových lodiček Vojtíka velmi zaujalo. Je pravda, že je malý pyroman a cokoliv hoří ho dost přitahuje. Snad se to časem nezvrhne do nebezpečných sfér.

Chudáček si držel pusinku, aby svíčku nesfoukl..... miláček.

A tady to vypadá, že příští rok se nám snad všechny nemoci vyhnou.....bylo by na čase, od října jsme se plácali co 14 dnů s rýmou a kašlem .... školkovým bacilům třikrát hurá.

Tak to byly naše Vánoce. Letos poprvé ve čtyřech. A do nového roku přejeme všem zdraví a kapičku štěstí. to ostatní už přijde samo.

PF 2017