Doma se nám usadili dinosauři

.... často a rádi s Vojtíkem sledujeme televizní stanici Déčko. Vlastně už si ani nevzpomínám, kdy u nás přes den "jelo" něco jiného. V programu této myslím celkem povedené tv stanice je už nějakou dobu pán jménem Andy. Před časem jsme ho sledovali v zoo a nyní si z práce odskakuje k dinosaurům.
Vojtík nevynechá jediný díl a neustále se musím probírat internetem, jestli by se někde nedal Andy pustit.
Když jsem pak viděla v nabídce Unuodesign úplet s dinosaury, bylo mi jasné, že budu zase za hrdinku. A to já ráda, co bych pro své chlapečky neudělala.

Asi jsme s manželem opravdu za ty roky propojení, protože téměř ve stejný čas přišel s nápadem na výlet do Dinoparku.

Vojtík skákal radostí.
A musím říct, že výlet jsme si užili všichni.  Dinopark v Plzni, který jsme navštívili je velikosti i množstvím exponátů tak akorát. Oceňuji, že je citlivě vytvořen pro děti. Nejvíc času jsme samozřejmě strávili na hřišti a pískovišti, ale vše je pěkně tématicky laděno pro děti všech věkových kategorií. Je pravda, že letos se Martínek na obrovské příšery díval z bezpečí kočárku. Sice na jeho výrazu bylo patrné, jak se mu v hlavince vytváří pár nových závitů, ale zvládli jsme to bez slziček.

Co s batoletem rozhodně nedělejte....

....aneb nikdy člověk není dostatečně poučen.

Dalo by se říct, že jsem matka ostřílená snad všemi možnými situacemi co se chování dětí týče.
Prožila jsem si rok a kousek za katedrou, od osmnácti jsem každé léto trávila s děti na táborech, dokázala jsem z jednoho dítěte udělat vcelku samostatnou jednotku a z druhého se o to dnes a denně snažím.
A pak si vymyslím takovou blbost. No napdlo by Vás uklízet dětský pokoj s batoletem za zadkem????
Jojo, maminky s děti vědí o čem mluvím, ty bezdětné nechám ve sladkém přesvědčení, že toto jejich děti rozhodně dělat nebudou.
V neděli nás čeká odložená Vojtíkova oslava narozenin, a protože páni meteorologové se opět nemohou trefit s jakou pravděpodobnosti vlastně budu pršet, připravuji se i na mokrou variantu oslavy.
Jsem člověk systematický a v mnohém nerozumím sama svým "poruchám".
Mám prostě ráda, když mají věci svoje místo, nesnáším smíchané stavebnice dohromady a představa garáže pro autíčka postavené z lega v kombinaci s dřevěnými kostkami mě přivádí k šílenství. O to víc, když se večer vše shrne do jedné velké krabice ideálně od plyšových zvířátek.
Je pravda, že za posledních pět let jsem ze svých potřeb silně upustila. ALE
Obvykle jednou do měsíce mě "chytne rapl" a létá to všechno.

Tyto stavy přicházejí bez varování a předchozích příprav.
A tak se to stalo. DNES
Sotva se za Davidem s Vojtíkem zavřely dveře, vrhla jsem se na to. Ó, jak blažený pocit mě naplňoval při třídění lega, kostek, autíček, vykrajovaček na modelínu, pastelek a všech těch nezbytností nacházejících se v dětském pokoji a postupně i v mé pracovně a obývací pokoji.

 A jak si tak třídím (vyhazuji nepotřebné a rozbité) otočím se a vidím.....
...... ZÁŠKODNÍK.

S úsměvem pro něj tak typickým tam stojí, v ruce malý šuplík s titěrnostmi z Kinder vajíček a ŠUP.
JEDNÍM POHYBEM JE VŠE ROZSYPÁNO DO VŠECH VYROVNANÝCH ROZTŘÍDĚNÝCH KRABIC.

Následuje asi vypuštění páry, 20 hlubokých nádechů a výdechů a JEDEME NANOVO.

A proto mám pro Vás dnes radu (alá Halina Pawlovská):

UKLÍZET ZÁSADNĚ KDYŽ SPÍ!!!!!

krásný den Vám všem